Zprvu jsem ovšem využil situace a zaběhl ještě do práce pro (pro mne životně důležité :)) stravenky. Následoval výšlap známého stoupáku a hledání první indície. Nález byl velmi rychlý a zřejmé také bylo jak bude následovat. Neztráceli jsme čas a rychle se (díky kolu) posouvali po dalších a dalších ulicích, jenž nás v polovině cesty zanesly opět pod výše zmiňovaný stoupák, který jsme chtě nechtě absolvovali znovu, abychom nahoře zjistili, že buďto jsme udělali chybu nebo další indície na místě chybí. Jelikož pátrání po indíciích bylo jednoduché, zkoušeli jsme najít jinou nebo nejlépe tu samou indícii na správném místě. S jedinou následující indícií jsme postrádali 2 (snad né moc důležitá) čísla potřebná do finálních souřadnic. Konec shánění informací nás naštěstí mile překvapil, jelikož dvě chybějící čísla nebyla tak důležitá. Jedno bylo nutné vyzkoušet na místě (počet maximálních pokusů 10) a druhé vlastně ani nebylo tak potřeba, tudíž brácha vyřkl jednoznačně: "Dej tam třeba trojku". Střelba od boku byla nakonec přesnější než bychom očekávali, neboť s údivem sledovaná pozice finálky byla neskutečně přesná.
Pro další plánovaný cíl jsme už nechtěli absolvovat další, daleko horší výšlap, a tak jsme raději volili delší cestu po rovině s odměnou sjezdu serpentin ve Vinci. Celou dobu jsme v okolí Česany, Čejetic a hlavně cestou na Bukovno potkávali asi tři nové Škody Rapid na černých značkách a na "efkách". Klidnou cestou mezi Bukovnem a Vincem už naštěstí nic nejezdilo, a tak jsem si konečně užil relaxační jízdu za zpěvu slavíků a s odměnou v podobě "drive-in" keše.
Žádné komentáře:
Okomentovat