Ráno jsem vstal v domnění, že nebudu nic konkrétního řešit (což se s postupem času jevilo jako nejlepší rozhodnutí dne). Asi v 7:30 jsem rovnou z postele usedl k notebooku (jak je mým zvykem) a kolotoč neštěstí začal. Nešel internet. Zkoušel jsem snad vše, ale už zjištění, že večer bylo vše v pořádku a na noc jsem NB jen uspal, mě přesvědčovalo v tom, že problém není na mé straně. "Dobře, stejně musím do 9:00 opustit pokoj a předat klíče.", řekl jsem si, v klidu se nasnídal a pochvaloval si, že jsem ještě večer prošel volné učebny kde bych mohl strávit čas před odjezdem.
Vydal jsem se tedy na "dopravku" do vytipovaných místností, kde mi ovšem elektronický zámek nechtěl přijmout mou kartu. "Odchytl" jsem si tedy vrátnou a přesvědčoval ji o mé touze dostat se na PC a "pracovat". Mrzelo ji (alespoň se tak tvářila), že mi nemůže vyhovět, jelikož právě dnes má chodit nějaká komise a bude zamykat učebny, tudíž tam nesmí nikoho pouštět. "No dobrá, tak kam asi na 3 hodiny?" Kamarád (Radek) mi dal dobrou informaci - Knihovna. No to mne tedy vůbec nenapadlo. Zamířil jsem tam.
Jak už to v knihovně chodí nechal jsem bundu, mikinu a batoh zamčený ve skříňce a vydal se s NB v košíku k turniketům. Problém. Opět mne má studentská karta nechtěla pustit dál. "Jo, jasně, já vim, nejsem blbej, to se stává.", utěšoval jsem se a vydal se k druhému turniketu pro opuštění knihovny (někdy to špatně zareaguje a musíte jakoby opustit prostor knihovny, aby vás to pustilo následně dál... - no jo, je to tak). Jenže nic, tak jsem se vrátil opět ke vstupu a mával tam zběsile kartičkou, kterou jsem zkoušel různě natáčet (zkušenost z menzy) jenom proto, abych zjistil, že to prostě nepude. Zavítal jsem tedy ke třem slečnám na recepci. Nechápaly můj problém a divily se spolu se mnou, že v knihovně jsem už několikrát byl, jen dnes mne to tam nechce pustit. Tak mi zřídili nový účet, poznamenali si adresu, daly mi potvrdit nové prohlášení a aktivovaly kartu.
Sem tam. Našel jsem si klidné místo se zásuvkou (elektrickou :)) a po startu NB se pokoušel připojit na bezdrátovou síť eduroam. Marně. "To snad neni pravda! Co se to děje?!" Hledal jsem problém, který se mi nedařilo vyřešit. "Zkusim záložní, neviditelnou síť upastud.", což bylo dobré a hlavně fungující řešení. Před odchodem do menzy jsem ještě Radkovi z legrace psal jestli bych u něj na zemi nemohl přespat, kdyby mi nejel autobus.
Čekal jsem problém s kartou i v menze, ale jako dobrý... nemůžu mit přece pořád smůlu, že jo. V klidu jsem doobědval, dopil, oblékl se a při odchodu s sebou strhl stůl. Naštěstí tam nikdo neseděl.
Pro jistotu jsem se na cestu na autobusové nádraží vydal o několik minut dříve. Tak nějak bezmyšlenkovitě jsem se přibližoval do svého cíle, když proti mne znenadála jela postarší paní na skládačce, jezdila ze strany na stranu a s vytřeštěnýma očima okolo mne udělala elegantní osmičku - až pak mi došlo, že hledala cestičku mezi mnou a hluboko zapuštěným kanálem na chodníku. S kapkou studu jsem obdivoval její jízdní vlastnosti a hlavně dovednosti. Po cestě jsem se zdárně vyhýbal několika psím exkrementům (alespoň doufám, že zdárně) a volným krokem přišel na stanoviště č.1 o 15 minut dříve. Linka Zlatovánek: Polička - Ústí nad Labem má většinou pár minut zpoždění, klidně 15. "Dobře, někdy přijede i o půl hodiny později (i třeba v létě a dnes navíc žádná kalamita nebyla)." "Ještě nikdy neměl takové zpoždění a nestalo se, že by nepřijel." Už jsem tam čekal sám, nohy mi v letní obuvi mrzly a přestávala se mi hýbat spodní čelist. Po hodině čekání jsem v dálce uviděl luxusní autobus - přihrával jsem to zamrzlým očím. "To neni von, takovym tuhle linku nejezděj.", ale nebyla to pravda. Jako z pohádky u mne (jediného na nástupišti) zastavil vysoký luxusní autobus, rozevřeli se dveře, já vstoupil a měl chuť říct, "Do Zababova." (pohádky o mašinkách). Zdržení autobusu jsem odhadoval na havárku někde na cestě, kvůli které byly to velké opoždění, ale řidič mi řekl, že jeho kolegovi se napoprvé nepodařilo vyjet, tak vyslali jeho :). Cesta byla suchá, místy mokrá, viditelnost byla celkem dobrá (písnička od Buty), akorát v Boleslavi jsme narazili na převrácenou dodávku.
Zas tak nic zvláštního tento den vlastně nepřinesl, ale já byl rád, že jsem konečně doma a obával se jestli mám dnešní nepříjemnosti už za sebou.
Žádné komentáře:
Okomentovat